IGNIS Brunensis, světová soutěž ohňostrojů v Brně

NEJBLIŽŠÍ OHŇOSTROJ IGNIS BRUNENSIS 29. června 2022/22:30

11.06.
2011
13:00

Nostalgie ukrytá ve starých tramvajích

11. 6. 2011, 16.00, aktualizováno
Dopravní nostalgieLokomotiva zapiští, až uši zaléhají. K nebi se vyvalí kouř. Početné publikum na náměstí Svobody v Brně rázem zpozorní a rychle začne vyklízet pole. Brněnská prababička, parní vlak z roku 1889, se pomalu a beze spěchu vydává na cestu. Následují ji další historická vozidla. Začíná Dopravní nostalgie, jízdy historických vozidel městské hromadné dopravy.



11. 6. 2011, 16.00, aktualizováno
Brno-střed – Lokomotiva zapiští, až uši zaléhají. K nebi se vyvalí kouř. Početné publikum na náměstí Svobody v Brně rázem zpozorní a rychle začne vyklízet pole. Brněnská prababička, parní vlak z roku 1889, se pomalu a beze spěchu vydává na cestu. Následují ji další historická vozidla. Začíná Dopravní nostalgie, jízdy historických vozidel městské hromadné dopravy.

Dopravní nostalgie ovládla brněnské ulice. Foto: Vojtěch ŽákBanda cyklistů si to šine přímo přes náměstí. Ale jakých cyklistů. V dobových, převážně prvorepublikových kostýmech, na kolech, které by někdo možná označil za vykopávky, jiný za sběratelské kousky. Skupina beze spěchu projíždí náměstím a s nezúčastněným klidem se nechává obdivovat a fotit.

„Jsem tak trochu sběratel,“ přiznává jeden z účastníků jízdy Vlastimil Kloň. Sám jede na kole značky Tomix originál z roku 1919, jeho manželka na Super elasticu z roku 1926 a syn na Courieru z roku 1921.

Najednou cosi zadrnčí. Tu podivnou skupinu uzavírá fousatý starý pán s flašinetem. S rošťáckým úsměvem jezdí pořád dokolečka, točí klikou flašinetu a vyluzuje tak prapodivné zvuky, které mají hodně daleko k současné pop music. I tohle je součást brněnské Dopravní nostalgie – jízda veteránů, kterou pořádá Český klub velocipedistů Brno.

Cyklisté dotváří celé panoptikum. Mezi řemeslnými stánky lze potkat prvorepublikové četníky, Boba a Bobka i s kouzelnickým kloboukem a další nečekané bytosti.

Nic z toho ale není tím hlavním. Hlavní jsou historická vozidla městské hromadné dopravy. Zájemci si mohou vybrat mezi tramvají, autobusem, trolejbusem nebo koněspřežnou tramvají. Parní vlak sice jezdí taky, ale v minulém roce přišel o vlečný vůz pro cestující, takže jezdí jen exhibiční jízdy. A rachotí. Víc než cokoliv jiného.

Vlečný vůz číslo 215 z roku 1928 se zdá být dobrou volbou. Skrze velká okna je dobrý výhled a na dřevěné lavici, která se táhne podél celé tramvaje, se sedí příjemně. Ale byla by tak příjemná i v zimě?

Vůz sebou překvapivě silně trhne a dá se do pohybu. „Takže jedeme do Králova Pole, kde si můžete přesednout na trolejbus k technickému muzeu nebo se s námi vrátit zpátky,“ oznámuje průvodčí Ivan Nedělka a začíná prodávat lístky.

Jízda je osvěžující. Vozem proudí čerstvý vzduch, protože přední i zadní dveře jsou otevřeny. Je pochopitelné, že do nich v minulosti lidé naskakovali za jízdy. Nejeden z cestujících by to možná chtěl zkusit i teď.

„Naskakovat či vyskakovat za jízdy se samozřejmě nikdy nesmělo. A mnozí, kteří to dělali, na to doplatili. Buď si něco udělali při dopadu, nebo se dostali pod kola dalšímu vozidlu,“ upozorňuje Ivan Nedělka. Dnes už je v důchodu, ale v minulosti v dopravním podniku s tramvajemi pracoval a ještě dneska se k nim občas vrátí.V ulicích se proháněli i velocipedisté. Foto: Vojtěch Žák

Tramvaj drncá pod zadkem jako stará pračka. Když zpomaluje nebo zrychluje, je to hodně cítit. Jinak to ale není žádná změna oproti jízdě v dnešní tramvaji. Všechno je jenom intenzivnější.

Ale ne každý to vidí stejně. „Jízda byla úžasná. Je to úplně něco jiného než dneska. I když čím to je, to vám moc nevysvětlím. Už jsem jela trolejbusem, a taky to bylo úplně úžasné,“ popisuje své zážitky Hana Veselá. Pochvaluje si, že ve voze bylo málo lidí. Jak by se asi jelo, kdyby jich bylo hodně?

Vyzkoušet si to každý může při cestě zpátky, kdy je v motorovém voze lidí o poznání víc. Zadní dveře i velká okna jsou zavřená, vzduch neventiluje, ve voze je dusno. Nic příjemného.

Přesto má jízda v historickém vozidle něco do sebe. Asi je to opravdu nostalgií, kterou snad každý cítí ke starým věcem. Vidí v nich jen to dobré a nevnímá to špatné. A asi je to i tím, že je takový krásný den. Člověk má prostě chuť naskočit do tramvaje...

Zažít brněnskou  dopravní nostalgii mohou zájemci ještě dnes a zítra.

Vojtěch Žák
Autor je studentem žurnalistiky na FSS MU v Brně