IGNIS Brunensis, světová soutěž ohňostrojů v Brně

NEJBLIŽŠÍ OHŇOSTROJ IGNIS BRUNENSIS 26. května 2018/22:30

03.06.
2017
16:35

Reportáž z letu balonem: Přežili jste, musíme vás tedy znovu pokřtít

Tráva je mokrá, lidé ospalí, ale přesto panuje dobrá nálada. A hlavně všudypřítomný nádech zvědavosti. Je brzké sobotní ráno na Brněnské přehradě a skupina přítomných se právě chystá na let horkovzdušným balonem. Mnohé z nich k tomu vede právě zvědavost.

Aktualizováno 4. 6. 2017 / 15.10 přidána fotogalerie

Nejdříve je třeba dát dohromady koš, poté připravit plachtovinu a naplnit ji vzduchem. Zájemci o let horkovzdušným balonem dostávají krátké školení: kdy nastoupit, kdy vystoupit, jak se při letu chovat. A také se jim dostává dobré rady: skákat z koše za letu opravdu není moc dobrý nápad.

Většina přítomných jsou dospělí lidé, dětí je jen pár. „Let není moc vhodný pro děti, většinou je to sice chvíli baví, ale po deseti minutách jim to připadá pořád stejné. Let je pro ně příliš dlouhý a ony se nudí," říká ředitelka Balloon Jamu Petra Stejskalová.

Balon připravují profesionálové, za půl hodiny je nafouknutý a připravený k letu. Dostat se do koše činí někomu větší a někomu menší problémy, nakonec je však koš úspěšně naplněn lidmi dychtícími po nových zážitcích.

Balon se pomalu odlepuje od země. Řada lidí dává na dobrou radu pilota - těm méně sebejistým doporučoval, že prvních pár minut je lepší dívat se spíše před sebe než přímo na zem pod sebou.

Nervozita netrvá dlouho. „Co vůbec při letu děláte? Nezpíváte si třeba?" ptá se jeden z účastníků s nadsázkou. Pilot Pavel Měřínský kontroluje aktuální polohu balonu na mapě, přitom odpovídá na dotaz. „Lidi si krátí čas v balonu různě. Dokonce jsme měli jednu objednávku na soulož v balonu, ale toho se hodně pilotů odmítlo zúčastnit. Jak to nakonec dopadlo, nevím," směje se.

Výhled z balonu je krásný, kromě pomalejšího větru si nikdo ze zúčastněných lepší počasí nemohl přát. Rozložení obytných domů, průmyslových zón a polí připomíná z výšky zajímavé geometrické obrazce. Záhy však balon obývané části opouští a z koše jsou vidět nekonečné lány lesů. Občas je možné zahlédnout srnce nebo zajíce, který překvapeně utíká před stínem balonu. Rychlost větru se pohybuje mezi dvanácti a dvaceti kilometry za hodinu, rychlost letu je podobná. Zhruba za hodinu balon uráží šestnáct kilometrů.

Pilot je několikanásobným mistrem světa v letu balonem a na jeho práci je to znát. Pravidelně sděluje ostatním pilotům aktuální situaci a další plán v termínech, které mohou nezasvěcenému pozorovateli připadat přinejmenším matoucí. Udělat si pilotní průkaz na řízení balonu není žádná legrace. Jeho pořízení stojí půl milionu korun, a kromě praktických znalostí ovládání stroje musí piloti prokázat své znalosti z meteorologie, radiokomunikace a dalších disciplín.

Cesta pokračuje přes Tetčice a končí na jednom z polí za Neslovicemi. Navzdory varování pilota, že je třeba se dobře držet a že náraz může být drsnější, jeho výsledná intenzita překvapuje. Náraz je totiž opravdu dost silný.

Přistáním a složením stroje však zábava nekončí. Piloti blahopřejí cestujícím, že ve zdraví přežili svůj první let, říkají, že se v podstatě znovu narodili. Proto je třeba všechny znovu pokřtít.

Začíná křest ve jménu vzduchu, země, vody a ohně. Nejdříve je křtěným pofoukaná hlava. Pak jim ji balonáři posypou hrstí hlíny, polijí sektem a několik vlasů na hlavě shoří pod plamenem zapalovače. Křest a let končí. Všichni jsme novými členy balonářského cechu.
Jiří Král
Autor je studentem žurnalistiky na FSS MU v Brně,
více informací na www.munimedia.cz

Fotogalerie: Robert Vystrčil